Je pruhovaný jako malý divoký prasátko, tudíž vše je jasně vidět a pro linoryt je jako stvořený.
Co rozhodně není grafikův sen, je chronickej zánět šlachovýho lůžka v rameni.
Žijeme spolu už spoustu let, ale posledních x dnů se do mě opírá pěkně zhusta.Hodně nechtěl, abych tapíra vyryla, ale má smůlu.
I když teda dnešní seance byla tak trochu přes slzy a moc detailů jsem z tý mojí chromý pazoury nevytřískala.
Existuje spousta příjemnějších věcí, mezi které v tuhle chvíli počítám i použití zářivky jako rektálního teploměru a libovolnou amputaci kapesním nožíkem.
Nu což, tapír je na světě a já jdu dál třískat hlavou o zeď.
Tak čau.
Žádné komentáře:
Okomentovat