jalapeño

Děti se bály.

Čeho se bály?

Bály se kopřivy,

kopřiva pálí.

Děti se bály.

Čeho se bály?

Bály se jenom tak,

jen si tak hrály.

No tak kopřiva to neni, ale paprička taky pálí, tak si ji, milé děti, nikam nestrkejte.
Ledaže to máte rády...


Tak čus.

lama

U lamy mne napadaly spousty žertovných rýmovaček, ale ve výsledku nebyla nijak duchaplná ani jedna, tak si je odpustím.

Lama je huňatá příbuzná velblouda a její druhy alpaka a vikuňa mě fakt baví.
Bohužel nemám doma ani jeden neonově růžovej peruánskej papír (jak je tohle možný?) a tak je lama na bílý a růžový klasice, trochu jihoamerická je jen ta červená.

Ryla jsem do lina zpuchřelého, linky nejsou čistý, ale neva, lama je hodně chlupatá, hodí se to.Budu je tisknout ještě na růžovou neonku, až pořídím a s kaktusama v druhý vrstvě.
Lama je dobrá.

Inspirovala mě Cat Rabbit, která dělá absolutně neskutečný zviřátka plyšový, co maj vypouklý očička daleko od sebe.

Nebuď guma a kup si lamu.

koza

Koza má takový fajnový vemínko se dvěma cecíky.
Horký a hebký.

Bolí mě kapsy...

hrabáč

Dnešní seance s hrabáčem kapským byla opět zkouška mojí odolnosti a psychické vyrovnanosti.

Ani jedním neoplývám, tak si jistě umíte představit, jakýho nerva chytám, když se nedaří.
Ryla jsem tohle svraštělý mládě do novýho lina a protože je zespodu hodně od lepidla, řekla jsem si, že to zkusím na líc.
Hloupá holka.

Líc jsem sice přebrousila, ale stejně mi to při tisku ujelo.
Hloupá, hloupá holka!

Šlo to blbě, poslední vrstva je nějakej lak a tak jsem si to vyžrala, kdybych si tuhle práci radši dala s odstraněním lepidla, udělala bych líp.
Pitomá, pitomá!!!

No ale už je klid a o pěknou hromádku kurev a hoven později tu máme hrabáče kapského a ačkoliv to není ani trochu ovoce ...je to pecka.
A i "pokažený" tisky maj něco do sebe, každej to prostě nemá rád dokonalý.
Takže ty ujetiny ukazuju a sláva hrabáčovi.
A lesklá strana lina je pí*a.
Čus.

loděnka

Nebudu to protahovat, všichni chceme brzy zpátky ke svým rodinám, takže si povíme nejdřív něco o fotkách, poté o loděnkách, nakonec něco málo o tisku a pak to rozpustíme.

Fotky.
Trpím tím, že neumím fotit a ani na to nemam ty správný cajky.Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je grafika fotogenická nebo ne, každopádně fotit papír je peklo.Barvy nikdy nesedí, třpyt nebo lesk nezachytíš atd.
Takže si chytrá holka půjčila zrcadlovku, že to umí hotový zázraky.Jo.Je to hezký, pěkně se to drží v ruce a tak, slušná váha, žádný šolíchátko.No a to když si pak nafotíte všechny ty papíry, který doma máte, nasvítíte, posouváte, radujete se a pak si chcete ty fotky prohlídnout.
Kejbl nět, každej tam přece strká rovnou kartu, žejo.Kromě tohodle debila vrchního, kterej má iMac, kterej samozřejmě nemá žádnou díru navíc, jinak by se absolutně zhroutil jeho megadyzajnovej fílink a vůbec.Jo vole Jobsi, jako je mi jasný, jak se chcechtáš, když vidíš, jak postup fotím iPadem, protože to z toho foťáku neumim do iMacu dostat.
Závěr? Nedostatek direk na jablečných zařízeních shledávám hloupoučkým.

Loděnky.
Loděnka je takovej hlavonožčí dinosaurus a neskutečně zajímavě stoupá a klesá díky soustavě komůrek s plynem.Má krásnou schránku, k rytí stvořenou.Vivat Nautilus.

Tisk.
Takže ofsetovka černá, tištěno přes tyrkys nebo stříbrnou perleťovou barvu.Perleť je svině nefotogenická, je to hrozná škoda, oba tisky jsou peckový.
Bílý papír s černou loděnkou a tyrkysovou podmalbou jen pod schránkou a šedomodrý papír s černou loděnkou a stříbrnou podmalbou.Má pod sebou takovýho ducha, co přesahuje samotný tisk, úplně jak v hlubině.

Děkuji Vám za pozornost a rozchod.